
Na chvíli jsem Vojtu nechala v autě a šla cosi domluvit s paní družinářkou. Vojta slíbil, že bude hodný. Byl. Kleknul si na zem, tam co se předtím prošel v zablácených botičkách, na sedačku položil knihu a "četl". A byl děsně uraženej, když jsem ho nutila sednout si zpátky na sedačku a připoutat se... Ach jo, nejsou mu ani čtyři a už má svojí hlavu... co budu dělat, až mu bude čtrnáct :-D


