
K čemu mi je, že jsem dala tolik peněz za kondiční jízdy, když mě Honza nechce pustit za volant! :-(
V sobotu jsme vyrazili do Kostelce domluvit firmu na vybudování vody a topení a pak do Kytičkova doplnit pár podobností k nájemní smlouvě. Snažila jsem se vecpat za volant, ale byla jsem odmítnuta - že prý je nutné, abysme tam dojeli v pořádku a včas! No, vyráželi jsme s dostatečným předstihem a provoz byl minimální, tak jsem neviděla jediný důvod, proč bych nemohla řídit. Prostě nemohla! :-(
Zpátky mi auto Honza sice půjčil, ale že bych byla nadšená - to tedy ne :-( Přesně se mi vybavilo, když jsem krátce po získání řidičáku jizdila s tatínkem... Ani jeden nechápal, že nemůžu jezdit jako oni, protože jsem začátečník, jde mi to pomalu a prostě se to musím naučit... Taťka na mě křičíval, protože jsem podle něj pomalu řadila - tam, kde on měl už zařazeno za 5, já měla trojku a byla jsem ráda; podle Honzy zase jezdím moc pomalu :-(
Se slzičkou v oku vzpomínám na svého teď už bývalého instruktora kondičních jízd, ten na mě ani nezvedal hlas, vždy jen v klidu prohlásil, že by přidal, nebo že by přeřadil - a mě se jezdilo skvěle! Ach jo!
Mimochodem, Honza mi půjčil auto i v neděli - to jsme se při jízdě zhádali tak, že jsem měla chuť zastavit a nechat ho vystoupit!
Aspoň že Kuba oceňuje moje řízení - chce, abych řídila já a vždy, když dojedeme, tak mě chválí, že jsem jela úúúžasně! Brouček! :-*



Stejně jsi dobrá