
Opět cesta na Stavební úřad na Maloměstě. Co se týče SÚ, dopadli jsme dobře! Ještě chybí vyměnit jeden papír, ale to už je jen formalita, oficiální datum podání je 22.6, takže nejpozději 1.8. bysme měli mít povolení stavět! HURÁ!
A byl to prima výlet! Vystoupila jsem z vlaku a měla jsem pocit, že jsem doma... Že už nejsem v cizím městě, že tohle začíná být MOJE město. Cestu na Stavební úřad jsme vzali procházkou, koukli jsme, jaké nové psí fotky přibyli v místním zverimexu a zjistili, že toho boxera tam pořád mají, ale rozhodně není tak krásný, jako naše Ambra :-), prohlídli jsme nové květináče v Domácích potřebách - pořád tam mají ty s Ferdou a s Beruškou, asi je koupím klukům na kytičky. Cestou zpátky jsme si dali zmrzku, tentokrát šmoulí - Vojta byl nadšenej; a koukli se do druhého zverimexu, jestli je tam pořád mají venku králíčky a taky jestli tam je ještě ta krásná soška boxeří maminky se dvěma štěňátky - byla tam! Chvíli jsem zvažovala, že ikdyž je nežíhaná a s kupírovanýma ušima, tak za ní ty dvě stovky dám, ale bohužel soška měla uraženou přední packu. Tak nic.
A zase jsme vyrazili domů...
Ovšem Vojta perlil!
Sedíme na nádraží a čekáme na vlak, Vojta dolízává svou šmoulí zmrzlinu, já se futruju okurkou a mrkví (držím dietku, tak musím jíst zdravě a hlavně pravidelně); a Vojta mudruje:
V: Koupíme taky tuhle zmrzlinu Kubovi?
Já: To víš, že jo... příště.
V: A Vojtíškovi taky?
Já: Jasně...
V: A tátovi?
Já: Když bude chtít...
V: A mámovi? (skloňování mu zatím dělá trochu problém.... ;-) )
Já: Mámě ne, vždyť víš, že máma radši mrkev :-D
Vojta se zamyslí a povídá: Máma je zajíc???
:-DDD
A ještě jedna perla z vlaku. Tam už jsem moc nedávala pozor, nebylo mi nejlíp, takže jsem Vojtu moc nevnímala... Zaslechla jsem jen kus věty, kde poslední dvě slova byly TELEFON A KLADIVO!
Říkám mu: Vojtíšku, to asi ne. Bojím se, že spojení telefonu a kladiva není zrovna nejlepší...
Vojta se na mě tázavě podíval a povídá: Mami neboj, telefon ti neublíží!
No není boží? :-DDD


