
O co raději Kubíček odjel na ŠVP, o to hůře nesl jeho odjezd Vojta :-(
Celé pondělní odpoledne se ptal, kdy přijde Kuba... V úterý ráno se probudil se slovy "Kde je Kuba?" :-(
Takže jsme museli vyrazit na poštu, poslat Kubíčkovi pohled. Mezi námi, vybrat nějaký pěkný dětský pohled, aby na něm nebyli koně, případně růžové princezny, byl docela problém :-o
No, vybrali jsme, napsali a hrdě pohled nesli do schránky... A Vojta byl spokojenej!
Horší bylo, že pohled prý nedošel :-( Ani od nás, ani od babičky :-( Fuj pošta!
Naštěstí to Kuba nesl statečně, přestože on nedostal poštou nic, zatímco Matýsek dostal pohledů sedmnáct! Ano čtete dobře...
Musím se polepšit. Za necelé dva měsíce vyráží Kuba na tábor, takže už s Vojtou trénujeme a budeme psát pohledy jak diví :-D



Moji dva synáčci odjeli jednou na tábor. Mladší byl prvňáček a starší páťák. Posílali jsme pohledy a dopisy oběma, každému zvlášť, aby to tomu malému nebylo líto.Asi po třetím dopise přišel dopis od toho staršího. Stálo v něm: "Mami, Míšovi už dopisy neposílejte. Vždycky, když dostane dopis tak brečí". Tak vidíš, s dětima nikdy nevíš na čem jsi.