
Úterý bylo opět úředně-vyřizovací. A zvládli jsme to s Vojtou docela rychle! Tak, že ještě sjedeme na Smíchov koupit poslední maličkost (ehm, potahovací hmotu...) na Kubíčkův narozeninový dort... Óóó, jak jsem se podcenila! Doma jsem zběžně mrkla na mapu a se slovy: "vždyť jsem tam už byla tolikrát, to přece najdu..." jsem mapu zase rychle zavřela a šla si po svých věcech.
Když pak došlo na lámání chleba a my měli vystupovat z tramvaje, byla jsem v háji :-( A dopravní podniky mi to neulehčily, někde na Plzeňské udělala tramvajka bum a dál než na půl cesty mezi U zvonu a Klamovkou se prostě nejelo!
Takže jsme s Vojtou chvilku bloudili po Smíchově a hledali ten správný obchod, ale nakonec jsme to vzdali. A protože Vojta začal být pěkně protivný, bylo třeba mu něčím zavřít pusu - ideální pro tenhle případ je rohlík! Hurá, pekárna jen pár kroků před námi... To se už Vojta tvářil spokojeněji (zjevně i vidina rohlíku stačí, ani ho nemusí mít fyzicky v ruce/puse ;-) ), takže jsem si i já mohla vybrat něco dobrého na doma ;-) Oko mi padlo na chlebový kvas! Jen o pár dní dříve jsem četla recept na pravé krkonošské kyselo, takže od myšlenky nebylo daleko k činu :-) A pak hurá domů!
Doma, ještě než přišel Kuba ze školy, nám na sporáku bublal kastrol s výbornou polévkou! Mňam! :-D
...asi budu muset na Smíchově bloudit častěji... :-)



...a o chlebíčku už taky víme
, tak můžeš zase vyrazit... a nebo si trvale udržuj svůj vlastní kvas 