
Dneska se nám moc dobře nevstávalo! Doma zima skoro jak na Sibiři, vůbec se nechtělo z postele. Honza zkouknul kotel, zjistil, že netopí a že mám zavolat opraváře. Asi měl pocit, že už jsem ze sebe nikde dlouho neudělala blbce...
Takže já jsem seběvědomě nalistovala číslo na plynaře, který u nás byl v září na revizi kotle, bohužel číslo nebylo přímo na toho milého pána, ale někam na centrálu, kde seděl jiný milý pán, kterému se nejspíš taky nevstávalo nejlíp, takže se rozhodl, že si zchladí žáhu na prvním volajícím, který se mu dnes ozve. A zrovna to štěstí jsem měla já.
Když jsem mu řekla, že nám netopí kotel a že bych chtěla opraváře, odvětil, že jsem takhle po ránu opravdu vtipná :-/ Pak po mě chtěl spoustu údajů, chvíli jsem měla pocit, že mluví cizí řečí, ale nakonec jsme to dohromady dali. Nicméně pomoct mi prý nemůže, protože stejně teď nikoho nemá.
To už moje nervy nevydržely a já se do toho telefonu rozbrečela :-( Že mám doma 16,5 stupně a nastydlé dítě... Milému pánovi se mě asi zželelo a rozhodl se, že mi pomůže aspoň přes telefon...
Ani se mi nechce věřit, ale společnými silami jsme ten kotel zprovoznili! :-o Ale stálo mě to spoustu nervů...
A jak jsem ze sebe udělala blbce? Celý problém byl v vybitých bateriích napájejících termostat... Honza dostane pěkný kapky, až přijde domů, protože na stav baterií se taky mohl podívat, když ráno zkoušel ten kotel rozchodit sám!!! Aspoň že mě pochválil, že jsem ušetřila za opravu ;-)
Ale na druhou stranu je asi lepší, že jsem se ztrapnila jen tahle, jak by to asi vypadalo, kdyby fakt přijel nějakej servisman, mrknul na kotel a zjistil, že to je bateriema... :-o



Nemilé