
Poslední pusinka
23. prosince 2010 v 19:29 | Gandelion | Ambra
Komentáře
[3]: No, kdyby bylo na mě, tak bysme večeřeli třeba pstruha, kterej by se koupil už vykuchanej. Ale když kluci trvají na kaprovi ve vaně...
![]()
[4]: No, co si budeme říkat, většinou to bývá tak, že i ten pstruh nejspíš kdysi plaval ve vodě, dokonce i vepřový řízek za svých mladých let někde chrochtal v chlívku. Myslím, že na věci to nic nemění. S viděním živého kapra (i lecčeho jiného) nemám problém. Já to vidím tak, že pokud si něco sama klepnu, mám jistotu, že nedělám řízky z nějakého leklého zoufalce.
Takže myslím, že jste se rozhodli dobře.
Zcela alibisticky kus masa chápu, ale Toníčka zabít a sežrat bych nemohla...
A nemohli byste jako mnoho jiných mít rituál vypuštění Toníčka zpátky do řeky a na talíř anonymní hmotu? Eh, promiň... vím, že to je běžné a noumáuní...



To bych nemohla...Vidět živýho kapra a potom ho sníst... fotka pěkná, pejska závidim:)