
Na včerejšek jsem Vojtíškovi naplánovala jeho první den ve školce. Toho 1.září se nepočítá ;-)
Vybavila jsem se knížkou a pitím a plánovala jsem strávit dopoledne ve školce v šatně s tím, že Vojta by byl ve třída a já bych byla jen jako záloha, kdyby mě potřeboval.
Ráno jsme dorazili do školky, Vojta nadšeně vběhnul do třídy a šel se ohlásit paní učitelce. Nooo, ohlásit... tahal jí za nohavici tak dlouho, než se paní učitelka otočila a pak na celou třídu zakřičel "JÁ" ;-) a odešel si hrát. Prostě paráda.
Takže mě paní učitelky odlifrovali domů, že kdyby něco, tak že se ozvou. Bydlíme kousek od školky, takže kdyby byl problém, jsem tam cobydup. To bylo v 8:05 ;-)
Já jsem přišla zvesela domů, na chvíli si dala nohy na stůl a přemýšlela, co s volným dopolednem. A ejhle - 8:44 - zvoní telefon a volá paní učitelka Pavlínka, že Vojta se hrozně vzteká, že i kope do dveří :-o a abych radši přišla, aby neměl trauma hned z prvního dne.
Když jsem přišla, všechny děti byly v tělocvičně a hrály si, Vojta ležel pod stolem ve třídě rudej vzteky. Ale dobrý, uklidnil se hned a dokonce dobrovolně šel se mnou do tělocvičny, abysme se podívali, co dělají děti.
Zbytek dopoledne jsme zvládli snad v pohodě. Sice si mě Vojta furt hlídal, ale chvíli si i zvládnul hrát sám. Kromě toho, že dostal na zahrádce jednou pískem za krk a jednou lopatkou do oka, to bylo OK. Holt se bude muset otrkat ;-)
Vojtíškovy myšlenkové pochody:
Snažila jsem se mu vysvětlit, že si s ním nemůžu hrát na zahrádce, protože tam můžou jen malí a já už jsem velká.
Pak - než se šlo na oběd - měl cukání jít se vyčůrat do krovíčka, jako to dělá doma. Zatrhla jsem mu to s tím, že tam nikdo čůrat nechodí a že už je přece velkej kluk a že to vydrží až na záchod dovnitř. Vojtíšek se zamyslel a povídá: "NE, TY (vel)KEJ K(l)UK!" Já na to: "Néé, já jsem přece holka...". Vojtíšek se zamyslel podruhé: "NE (hol)KA!", píchnul mě prstem do čela a prohlásil: "MÁMA!"
Prostě má to srovnaný ;-)

Asi nejvíc ho dostal oběd. Ve školce vaří teta Eva, kterou zná, navíc je to maminka Kubíčkova nejlepšího kamaráda Matýska, takže se celkem stýkáme - a to mu asi dodalo na odvaze a dokonce si šel i přidat ;-)
Na to, jak to ráno ve školce špatně začalo, odcházel docela spokojenej ;-) Před odchodem dostal ještě medaili, aby všichni věděli, že je Beruška, a odmítal jí sundat, jak byl na ní hrdej :-D
Pravda, má celkem výhodu, že zná prostředí, zná tetu Evu, zná paní učitelky Jitušku a Pavlínku - obě učily i Kubíčka a jsou parádní. Lepší si Vojta ani nemohl přát ;-)
A ještě náš rozhovor, když jsme šli ze školky...
Já: Tak jaký to bylo ve školce?
Vojta: (s)KVĚLÝ!
Já: A co paní učitelky?
Vojta: (s)KVĚLÝ!
Já: A oběd?
Vojta: (d)OB(r)Ý!
Já: Půjdeš znovu do školky?
Vojta: JO!
Já: A budeš tam sám, bez mámy?
Vojta: JO! (vel)KEJ K(l)UK!
Tak teda uvidíme! ;-)
A jinak po dopoledni stráveném ve školce musím říct, že paní učitelky mají můj obdiv a úctu, já bych tuhle práci dělat nemohla. Mě by asi hned první den zavřeli za ublížení na zdraví, páč některý ty děti jsou rozmazlený smradi, který by potřebovali minimálně jednu dobře mířenou na zadek... :-(



Ahoj, tak k tomu už jsem dospěla dávno, že to nemají lehké a obdivuji je.
A některé přijdou domů a čekají na ně další rarášci.
To bych asi nezvládla, seč mám děti moc ráda.
Hezký večer!
Helča