4. července 2010 v 19:41 | Gandelion
|
První ze slibovaných dloooouhých procházek, aby Ambře nebylo smutno, že kluci odjeli a ona chudinka musela zůstat se mnou doma ;-)
A byla to procházka vzpomínací...
Bylo vedro, lidi jsme nepotkávaly skoro žádný, jen pár cyklistů, Ambra byla nad míru poslušná (kromě jednoho kratičkého úseku, kdy proti nám šel ne moc přívětivej pes, šla celou dobu na volno - a VŽDY poslechla na zavolání; mám z ní radost!), takže já jsem měla spoustu času přemýšlet a vzpomínat...
Vybrala jsem si cestu k Vaníčkovu pomníku. Kdysi dávno jsme tam šli s taťkou na procházku, ale nejsem si jistá, jestli jsme ho tehdy našli, protože tam, kde jsem ho dneska objevila já, tam jsme tedy určitě nešli ;-) A nebo možná ten pomníček za těch víc jak 20let, co jsem tam nebyla, někdo přestěhoval :-D
Ale já ho našla! Pravda, měla jsem trochu problém. Nejdřív mě zmátlo, že žlutá značka, která k němu měla vést, najednou odbočovala z "hlavní" asfaltové cesty kamsi do lesa. Mám za to, že když jsme tam tehdy s taťkou šli, určitě jsme šli jen po asfaltce. A že jsme šli na rozcestí doleva a tam po chvíli za zatáčkou vpravo... Jenže ta žlutá značka mě za zatáčkou hnala taky doleva. Dokonce jsem chvíli přemýšlela, že to vzdám a vrátím se. Jsem totiž děsnej posera a v lese se fakt bojím. Je to iracionální, já vím, ale prostě se sama v lese necítím moc dobře. To funění Ambry okolo mě, mě trochu uklidňuje, ale stejně...
No, nevrátila jsem se, šla jsem dál... A našla, co jsem hledala:
Na tabulce stojí:
Zde zemřel
sokolský písmák
Karel Vaníček
24. června r. 1926
Zkoušela jsem o panu Vaníčkovi najít na internetu něco bližšího, třeba proč zemřel právě tady na tehdy určitě velmi odlehlém místě, ale našla jsem jen krátkou zmínku o jeho životě: Karel Vaníček se narodil 10. 2. 1860, byl členem předsednictva České obce sokolské, zakladatelem sokolského muzea (jeho bratr Jindřich byl náčelníkem ČOS) a autorem knihy Sokolské epištoly.
Na stránkách Sokola jsem našla krátké info o Jindřichovi:
JUDr. Jindřich Vaníček (1862-1934) - legendární náčelník ČOS, pokračovatel díla Tyršova. Zmodernizoval sokolský tělocvik, zaváděl zejména sportovní disciplíny. Řídil šest sletů od 1895 do 1926. Po roce 1918 se podílel na utváření nové čs. armády.
Kdo by měl zájem, foto Jindřicha Vaníčka ke shlédnutí
TADY. Fešák, co?
Nicméně osud Karla Vaníčka mě docela zajímá, zkusila jsem napsat mailík na Českou obec sokolskou, třeba něco budou vědět ;-)
Můj tatínek by určitě věděl, byl "drbna" a hodně ho zajímalo kdo-co-kdy-kde, co se týkalo Nebušic (ikdyž to bylo dávno před tím, než si tady můj dědeček s babičkou postavili "letní sídlo"), snažil se mi spoustu informací předat, jenže já neposlouchala. Tehdy mi to přišlo děsně ujetý, teď toho lituju, že jsem nedávala víc pozor. Škoda, že se ho už nemůžu zeptat... ;-(
Další vzpomínací místo - rozcestí
Tady jsem taky nebyla celou věčnost. Naposledy v rámci nějakého školního orientačního běhu. Měli jsme totiž ve škole ujetou tělocvikářku, pí.uč. Havlovou, která nade vše milovala běhání :-/ K mé smůle... Já jsem sportovní antitalent a tělocvik v jejím podání byla pro mě noční můra. Bohužel naše antipatie byly oboustranné, já a další nepřizpůsobivé (rozuměj tlusté, pomalé a neohebné) žákyně jsme jí kazily průměr, takže speciálně kvůli nám si prosadila předmět "zvláštní tělesná výchova" na místo klasického tělocviku. Tedy, bylo to totéž, jen na nás pak měla nižší nároky ;-) Ale před světem mohla říkat, že "její" škola má nejlepší průměrné časy v běhu na XX metrů :-DDD
Taky se mi při pohledu na tohle místo vybavila básnička, kterou kdysi, těsně po Revoluci, složila moje maminka. Měli jsme za úkol do školy složit nějakou báseň právě o škole ;-) Tedy, tohle nebyla báseň, ale rovnou PÍSEŇ ;-) Na melodii "naše teta peče léta na vánoce vánočku..." ;-)
Bohužel si vybavuju jen první sloku, celkem jich bylo asi 5.
Takže píseň: beze jména, autor: Alena R., datováno: nejspíš začátek roku 1990 ;-)
"Prezidentem máme Havla,
na tělocvik Havlovu,
Zanklová ze židle spadla,
žádnej nemá takovou..."
:-DDD
Pí.uč Zanklová byla naše chemikářka, mladá, moc prima, ale s děsně velkým zadkem ;-)
Píseň nakonec nebyla použita, bylo mi to zakázáno ;-) ...teda fakt nechápu proč :-D
Dost vzpomínání... nebo zase budu brečet :-(
Ještě jedna fotka
Ambra se po příchodu domů nezmohla ani na to, aby si lehla aspoň pod schody, kde na mě většinou čekává, když se vrátíme z procházky - je tam totiž stín a prima chládek. Lehla si na první zastíněné místo, které našla. Těch pár metrů na ní bylo asi už moc.
Já vím, že to vedro jí nedělá dobře - a kdyby bylo po mým, tak se taky neženu na procházku v 10 dopoledne, ale od příštího týdne zase začne chodit na cvičák a v tomhle vedru by to tam s tím kratičkým čumákem asi neudýchala. Tak si musí zvykat ;-)
A ještě jedna perlička. Při hledání informací o Karlu Vaníčkovi jsem na stránkách Městské knihovny objevila úžasnou mapu Prahy z roku 1938. Na to, abych jí stáhla a vložila jako obrázek, je bohužel moc velká, tak jen
odkaz. Přijde mi to úžasné. Koukám na ní a škola nikde... náš domeček nikde (v roce 1938 se teprve stavěl), polovina naší ulice nikde... Dneska by se autor té mapy asi divil ;-)
Staré mapy jsou vždycky zajímavé.