
Máme takovej sloní polštář. Fakt pěknej. Kuba ho má ve školce na odpolední odpočívání (jako předškolák už nemusí spinkat v pyžámku, jen leží na matracích, poslechne si pohádku, chvilku si odpočine a jde si zase hrát). Poslední dobou nosil domů kapsách takovou divnou vatu a nebyl mi schopnej říct, kde jí vzal :-/ Až minulý týden jsem z něj vytáhla, že má trochu roztrženej polštářek... Když ho dotáhl domů, nechápala jsem - chobot byl prázdný a držel asi tak na 2cm proužku látky, hlava slona rozpáraná ve švu. Nechápu, jak na tom mohl ještě spát...
Takže jsem byla nucená operovat :-D Já tak strašně nerada zašívám cokoliv! Vrchol mýho spravování děravých kalhot jsou zažehlovací záplaty, děravý ponožky vyhazuju. Ale překonala jem se, slon je zase jako novej! Tedy skoro jako novej... Ovšem počítám, že ty jizvy po operaci mu už zůstanou. Pro jistotu ani stehy nebudeme vyndavat :-p



Když byl Honzík mimi, snesla máma z půdy krabici s pískacími hračkami po nás. Podívej, říkala, ten tučňák nepíská, protože prasknul a slepovali jsme ho. Vysvětlila jsem jí, že neprasknul, ale že jsme mu s kdysi bráchou operovali slepé střevo. Při bližším zkoumání musela uznat, že to není slepené, ale umělecky drobným stehem zašité. Zašít se tudíž dá lecos.