
Honza není doma, tak chodím pozdě spát. Nějak neumím spát bez něj :-(
Do postele jsem se dostala až po půlnoci. A cestou koukám, že se u sousedů svítí - nikdo tam nebydlí, jen jsem zaregistrovala, že tam včera byla madam majitelka uklízet, asi čekají nové nájemníky... A tak jsem koukala po těch liduprázdných Nebušicích, najednou mi ten náš vchod a náš ořech přišel strašně smutný. Asi jak je sníh, nikde žádný listí. Ve den to tak nevypadá, ale tohle mě dostalo. Už aby bylo jaro a všechno se zelenalo!



To je ta únorová trudomyslnost. Už ji máš!!! Měla by sis pinknout s míčem.