
Tak jsme se konečně dostali k tomu, že jsme nechali naše auto přezout! Byla to taková malá akce Z - a můžu za to já, neb se pořád bojím sednout za volant. Navíc auto není až tak naše, je firmy, takže kdybych s ním bourala, byl by to průšvih. :-/
Takže Honza to byl včera domluvit v našem pneuservisu, ráno, ještě než vezl Kubu do školky, odvezl auto před pneuservis, já se tam stavila cestou od doktorky (Vojtova kontrola po ATB), dala pánovi z pneuservisu klíče, poprosila ho, jestli by si mohl přeparkovat tak, aby se mu líp pracovalo a odešla domů. Jinak se pánovi z pneuservisu omlouvám, ale nemám tucha, jak se jmenuje :oops: Jsou tam dva a já je většinou identifikuju jako "ten silnější" = "ten co jezdí autem" a "ten hubenější" = "ten co jezdí na kole" :-D
A v 10h jsem šla zase zpátky, abych pána (toho silnějšího, co jezdí autem :-) ) poprosila, jestli by zase nezaparkoval zpátky na místo, kde nechal auto Honza a šla zaplatit... A pán se mi nabídl, že mi auto hodí před dům, že mě přece zná, že si pamatuje mojí mámu, jak se u nich vždycky stavovala cestou z práce na pár slov a jaká to byla prima ženská a že to je taková škoda... a tak. Docela mi to vyrazilo dech! Příjemně! Bylo to moc prima, že si i po těch skoro 20letech, co tu už moje maminka není, na ní někdo skoro cizí vzpomene a řekne, že byla prima. Protože ona byla prima! Moc prima... :-*



Čeho by s člověk v pneuservisu nenadál!