Tak jsme měli jít k zubaři. V pondělí a v úterý jsem naší zubařku fakt otravovala, až pro nás našla termín dnes dopoledne. Super! Aspoň budu vědět, co zoubek, jestli má šanci nebo ne (zatím to vypadá dobře, jen je trochu posunutej dozadu, ale co já vím, nejsem odborník).
Jenže včera večer Vojtovi vylezla teplota, v noci měl 39,3, teď ráno 37,8. A já už zase hysterčím. :-( Za pár dní je to akorát rok, co jsme byli v nemocnici s febrilkama a tuhle zkušenost fakt nemám nejmenší chuť opakovat!
Takže jsem volala zubařce a moc se jí omlouvala, že dnes nepřijdeme. Po těch telefonátech v pondělí a úterý jsem si připadla trochu jako blbec, ale co se dá dělat...
Naštěstí paní zubařka je fakt "dětská" a má pochopení. Ještě jsem se vyptala na ten zákaz dudlíku. Doktor na pohotovosti řekl, že dudlík ani náhodou, že se mladej aspoň odnaučí - jenže když ono to fakt nejde. Od soboty jsme se pořádně nevyspali, Vojta večer usíná tak hodinu a se řevem, případně s řevem a obtěžováním Kuby, a když už usne, za hodinu je zase vzhůru a řev. Dneska to teda vydržel až do dvou do rána, ale stejně. O poobědovém spánku ani nemluvím, protože prostě není :-( Dřív Vojta (dostal dudlík,) zalehnul a hodinu a půl jsem o něm nevěděla. Teď je jedno, jestli jsem v pokojíčku s ním nebo ne, prostě on spát nebude a bude řvát. Nepomáhají plyšáci (a to máme jednoho se zavírajícíma se očima ;-) ) ani knížky, nepomohla ani velká postel, pro kterou Honza na rychlo v pondělí odpoledne jel, protože v pondělí po O si Vojta radostně ustlal v Kubově velké posteli, tak jsem myslela, že by to třeba mohl být ten správnej "fetiš" nahrazující dudlík... Takže místo spokojeného batolátka mám doma od rána protivné batolátko, od čtyř odpoledne unavené batolátko a v osm, kdy je jeho čas spánku, přetažené řvoucí batolátko :-(
No, dudlík máme od paní zubařky povolenej. Že prý, když ho ten zoubek bude bolet, tak ho stejně vyplivne...
Totéž s jídlem. Pan doktor na pohotovosti doporučil 3-4 dny měkkou stravu, moje virtuální kamarádka Kristýna, budoucí zubní lékařka, radila aspoň týden, ať má zoubek čas se spravit... Takže od neděle jsme na jogurtech, lipáncích, hustých polívkách a řídkých kaších. Přes den to jím s ním a chápu, že to už Vojta nechce. Jenže já si potají můžu dát kus chleba s máslem, on ne...
Takže jídlo už taky můžem s tím samým komentářem - když ho bude zoubek bolet, tak to nebude jíst. Třikrát hurá! :-D
Nějak jsem za ty 4 dny došla k názoru, že mi protivný a nevyspalý dítě za zachráněnej zub nestojí. Divná logika, já vím, ale no co, tak bude bez zubu ;) Aspoň bude pak ve školce frajer :-D
Tak jsem zvědavá na dnešní den!
Je doma i Kuba (neb paní zubařka si vyžádala i jeho, takže ze školky je pro dnešek omluvenej), tak čekám, kdy se prvně servou ;-) Zatím dobrý. V klidu posnídali a koukají na pohádky. A dobrovolně pijou "kašlací čaj", protože trochu chrchle i Kuba.
Venku chumelí a fouká hnusnej vítr. Kuba od doby, co za oknem zmerčil vločky, fňuká, že chce buď sníh domů, nebo on že by šel ven... Myslím, že ven nejspíš nepůjdeme, venkovní teploměr ukazuje nulu, Vojtův o necelých 38 stupňů víc - to není zrovna dobrá kombinace. Brr! Ještě jsem zvědavá, co na tohle počasí řekne Ambra.
No, bude to zajímavý...
OT - jedli jste v poslední době pribináčka? Jako dítě jsem ho milovala, ale to co teď prodávají pod názvem "Pribináček", ble ble ble... Není tu někde v zásobě zvracející smajlík?
Že by to dělala ta jedlá želatina, xantan a škrob, který v lipánku, kterej kupujeme obvykle, nejsou? ;-)



Tak tohle dobře znám, to je situace na hlavu! To už člověk neví, co by s tím dítětem dělal!