Nejhorší den mého života

9. listopadu 2008 v 15:13 | Eli&spol. |  Vojtíšek
Asi jste si všimli, že chybí nové články... Nebyl kdo, by je tam dal, protože já a Vojta jsme byli nuceni pár dní využívat služeb grandhotelu Motol (pro neznalé Fakultní nemocnice v Motole).




V noci ze středy na čtvrtek Vojtíšek hodně špatně spal, takže my s Honzou taky, ráno jsem mu naměřila teplotu 38,5st., dostal Ibalgin na teplotu a viditelně se mu ulevilo. Lezl tady, hrál si s Kubou... Pak rána - a ticho! Vojta obvykle po pádu brečí, tedy spíš řve jak tur. Tentokrát fakt nic! Já jsem začala hysterčit, protože Vojta vůbec nereagoval, byl jak hadrová panenka, vůbec nešel probudit... Strašně jsem se bála, že mi umře.

Snažila jsem se zavolat pomoc, ale nebyla jsem schopná na telefonu najít číslo na naší pediatričku, místo toho jsem vytočila Lenku na mobil a nevěděla jak to zrušit (Leni, ještě jednou se omlouvám!), nakonec jsem se dovolala Honzovi, pak doktorce - ta byla tak hodná, že hned přijela (to už Vojta sice začal reagovat, ale pro změnu usínal) a zavolala záchranku. Takže zatímco Kuba, t.č. taky marod, zůstal u nás doma se sestřičkou od Dr., my s Vojtou jsme jeli s plnou parádou (= s houkačkou) do Motola. Moc děkuju saniťákovi, co jel s námi vzadu, byl hrozně milej, povídal si se mnou o blbostech a já přestala být tolik nervozní. V Motole Vojtíška vyšetřili, nejdřív pediatr, pak neurolog a zkonstatovali, že měl febrilní křeče a ztrátu vědomí a přijali nás na lůžkové odd. Pediatrické kliniky.
Když to srovnám s našimi jinými pobyty v Motole, tohle byl fakt grandhotel - měli jsme svých cca 8m2, vlastní koupelnu a WC, dokonce jsem měla vlastní postel, tedy rozkládací křeslo, ale docela se na tom dalo spát, a měli jsme klid, jak to jen šlo.

Vojta absolvoval EEG (musím ho pochválit, vydržel těch 20minut v takovém klidu, jak to jen šlo, asi byl unavenej z tý teploty, ale stejně, je to velký šikulka!), pak vyšetření očního pozadí a nějaké testy z krve. Všechny testy dopadly dobře, jen tedy na výsledek EEG jsme museli čekat až do dneška do 11,30h = 46hodin!!! No, slušný čas, na to, že oddělení neurologie, kde nám ho natáčeli, je hned naproti našemu!
Vojta měl teplotu až do pátku do 4hodin do rána, pak už ne, takže v sobotu v poledne nás pustili domů, vybavený diazepamem a instrukcema, co dělat, kdyby se to Vojtíškovi stalo znovu. Pevně doufám, že ho už nikdy nebudeme potřebovat!!!

V zásadě si nemůžu moc stěžovat, ale stejně... Některé sestřičky by mohly být vlídnější (zvlášť na mě - hysterku), když požádám pro Vojtu o neslanou dietu (přeci jen je atopik a navíc mu není ani rok), očekávala bych, že jí dostanu, bohužel tady neslaná dieta nejspíš znamená bramborová kaše z pytlíku (samozřejmě slaná), omaštěná čímsi neidentifikovatelným ne moc chutným a k tomu cosi, co se tvářilo jako mleté pečené maso - to jediné bylo z mého pohledu konzumovatelné a tak vypadaly všechny tři jídla, co tam Vojta dostal, ten naštěstí neprotestoval a ochotně baštil, co se mu dalo. Taky se vrátil pěkně rozežranej - holt se tam nudil, tak se cpal - ještě že jsme dostávali pytel piškotů na den a měli jsme od Honzy zásobu rohlíků.
Já jsem taky měla nárok na jídlo, bohužel jídelna je v dospělácké části nemocnice, takže pro mě by to znamenalo nechat Vojtu minimálně půl hodiny samotného na pokoji... Ano, jsem hysterka a samotného ho v nemocnici NIKDY nenechám! Ikdyž jde jen o 30minut. Ehm, tak jsem za to svoje nechození na jídlo dostala vynadáno, že prý na to přece mám nárok... Vždyť jsem si to taky zaplatila - regulační poplatek totiž chtěli i po mě :-(

A nakonec jsme doma zkonstatovali, že Vojta možná vůbec neměl febrilní křeče, ale "obyčejný" otřes mozku. Pravděpodobně při hře do něj Kuba trochu strčil a Vojta oslabenej teplotou a nevyspalej po noci spadnul a trochu to nezvládl.
Tuhle možnost ještě proberu v pondělí s pediatričkou.

No, jsem ráda, že už jsme doma a doufám, že něco podobného už nikdy nebudu muset absolvovat!
Vojtíška musím moc pochválit, ten pobyt v nemocnici snášel v rámci možností moc dobře, daleko líp, než já, ale já jsem fakt těžkej případ a moje averze k nemocnicím a Motolu obvzlášť je celkem známá

a hned po příjezdu domů to "oslavil" dvěma boulema na čele - poprvé hned po příjezdu domů neodhadl křeslo, podruhé si dal hlavou o topení... No, čelo má vybarvený, jak velikonoční vajíčko



No, uvidíme, jak to půjde dál, teď Vojta pořád teplotuje, ale už ne tolik, tak to snad bude OK!
Myslete na nás a držte nám palečky, abysme tohle už nikdy nemuseli zažít!




A ještě jedno foto našeho marůdka ;-)
(Ten šlic nad levým okem, to je od toho topení...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama